Myšlenka podniknout vícedenní trek se v nás rodila už pár let, ale nikdy jsme nenašli čas a odvahu do toho po hlavě skočit. Když jsme ale nedávno četli čánek s touto tématikou, jen jsme se na sebe mrkli a bylo rozhodnuto, někdy udělá pohled více než statisíce slov.

Bylo to pro nás pro oba něco nového a tak jsme se těšili na nové dobrodružství. Shodli jsme se na tom, že vyrazíme nejprve na jeden z treků u nás, jistě  všechny stojí za to. Černý petr padl na hřebenovku Hrubého Jeseník, protože milujeme hory a nekonečné výhledy do krajiny. Při pohledu na mapu nám však bylo jasné, že některá místa navštívíme již poněkolikáté, ale zpětně si myslíme, že se celkový zážitek nedá srovnat s tím, když si to člověk projde tímto způsobem.

Když už bylo jasno v tom jakým směrem a kudy půjdeme, došla řada na logistiku a navazování různých spojů. Neradi bychom někde zůstali viset jen kvůli tomu, že jsme se nepodívali kdy jede poslední autobus, to by byl opravdu fail 😀

1 den

Auto jsme nakonec nechali v Šumperku a odtud vyrazili autobusem do Rudy nad Moravou, kde na tento spoj navazoval vlak do Ramzové. Cesta trvala 1,5 hodiny, ale i když bylo vcelku horko, uteklo to jako voda. Do Ramzové společně s námi dorazila slušná dávka, jak my říkáme, svátečních turistů. Počkali jsme tedy, až se davy rozplynou a vyrazili po červené vzhůru na Černavu, kde se nachází i mezi stanice lanovky na Šerák. Hned v úvodu jsme se seznámili s jedním pánem, který šel stejným směrem, prohodili jsme pár slov a jelikož jsme se ze startu trošku loudali u pramene Dobré vody s kapličkou, který se nachází cestou ve svahu, nechali jsme jej utéct 🙂

Na Černavě byla k vidění ocelová socha kamzíka v nadživotní velikosti, udělali jsme tedy pár fotek a vyrazili na Šerák. Cestou se otevíraly nádherné výhledy do údolí. Tyhle výhledy jsou super záležitostí, když už náhodou v kopci nemůžete, můžete se opřít o strom a dělat, že se kocháte. Pod vrcholem stojí od roku 1888 horská Jiřího chata a meteorologická stanice. Pokud vám při výstupu do kopce vyhládne, tak zde si můžete doplnit energii. Další příležitost se naskytne až za 12 km vzdáleném Červenohorském sedle. My měli vlastní jídlo, tak že jsme vytáhli vařič a dali si na posilněnou lehký, ale přesto vydatný oběd. Určitě nepodceňte doplňování energie a tekutin, protože i když se to nezdá, v těchto horkých dnech toho člověk hodně vypotí 🙂

Cestou na Keprník nás míjel běžec s fenkou, která se shodou okolností jmenovala Angee, tak jako ta naše chlupátá obludka. Byla stejné třeštitrdlo, takže si holky docela sedly a pořádně se spolu vyřádili. Zatím co holky předváděli akrobatické kousky, my si s pánem vyměnili pár zážitků. Z rozcestí Pod Keprníkem už je to na vrchol co by kamenem dohodil a tak jsme rychle vyrazili než začně pršet. V dálce už bylo vidět, že se něco malého žene. Keprník je nejvyšším místem severní části Jeseníků a vrchol hory je tvořený svorovými skálami a horskými loukami. Místo je to opravdu nádherné a dokonce je to jedno z nejdéle chráněných území u nás! První rezervace na ochranu horských smrčin a rašelinišť zde byla vyhlášena již Lichtenštejny roku 1903.

To jsme samozřejmě nevěděli, ale právě si to přečetli 🙂

Jen se Adélce povedlo namačkat pár snímků a nahrnul se dav turistů, začalo pokapávat a tak jsme vyrazili dále na táhlý hřeben Červené hory. Cestou se spustil silný déšť, rozhodli jsme se vytáhnout naše NOVÉ pláštěnky, že je konečně vyzkoušíme. Jen co jsme si je oblékli, přestalo pršet :D. Musíme tedy jejich premiéru ještě odložit.

Hora je pokryta porosty kleče a nízkých smrčků vystupujících z řad menších skalek a balvanů. Na vrcholu naleznete zajímavý útvar skalní okno, které je vytvořeno ze dvou sesutých bloků a kousek pod vrcholem se nachází Vřesová studánka se zázračnou léčivou vodou a poutní kaplí. Zde se lze dočasně schovat před nepříznivým počasím. Cestou ke studánce se počasí umoudřilo, takže jsme mohli pokračovat dále na Červenohorské sedlo. Zde se můžete opět občerstvit. My měli v plánu další zastávku až v přístřešku Skalní tabule ke kterému dorazíte po modré turistické značce. Zde jsme si uvařili něco k jídlu a byl to velmi dobrý nápad, protože nás čekalo ještě jedno výživné stoupání se kterým jsme již nepočítali.

Na rozcestí „U výrovky“ doporučujeme přejít na červenou turistickou stezku a pokračovat dále na Malý jezerník. Opravdu kouzelné místo, kterému zapadající slunce ještě přidalo na kráse. Vrcholové slatě zdobí několik rašeliništních jezírek mezi nimiž vede chodník po dřevěných lávkách. Určitě jejich návštěvu nevynechejte. Před námi byl poslední dnešní kopec a tak jsme posbírali poslední síly a pustili se do toho. Cestou na vrchol Velkého jezerníku jsme si neodpustili pár kapek potu (Adélka pár poznámek). Nebylo to nic šíleného, pouze 100m převýšení na 500m, ale po celém dni a v kamenitém terénu už nás to zmohlo. Z vrcholu hory už to byl jen kousek do dnešního cíle, jimž byla turistická chata pod horou Malý děd – Švýcárna. Zde jsme měli dopředu zarezervované a zaplacené ubytování (doporučujeme). Na chatě jsme si původně chtěli opět uvařit z vlastních zásob, ale jídlo zde vypadalo tak dobře, že jsme nakonec pojedli v místní restauraci. Na sklonku dne jsme sedli ke zvoničce před chatou a kochali se pohledem do nádherně zabarvené krajiny. Vzhledem k tomu, že to pro nás bylo takové „poprvé“, ocenili jsme teplou sprchu a pohodlný nocleh.

2 den

Ani se nám pořádně nestihli slepit víčka a už bylo ráno. Měli jsme trošku obavy, jak se budeme po včerejších 23km v terénu cítit, ale až na mírnou bolest zad to bylo nad naše očekávání. Vyrazili jsme tedy na snídani, než nám to všichni sežerou 😀

Snídaně byla formou švédských stolů v ceně ubytování. Myslíme si, že by si zde dokázal skoro každý vybrat něco co mu chutná. Posilněni vyrážíme směrem na Praděd. Cestu je bohužel nutné absolvovat po asfaltce a to jak na Praděd, tak dále na rozcestí u Ovčárny. Na nejvyšší horu Hrubého Jeseníku jsme dorazili kolem deváté hodiny což bylo naprosto úžasné, protože jsme se tak vyhnuli běžným davům turistů. Potkali jsme tady jen pár lidí, ale většina z nich zde byla ubytována. Cestou vzhůru jsme potkali spoustu známých tváří z prvního dne.

Při sestupu k Ovčárně už nás míjeli velké hloučky svátečních turistů, takže jsme vyrazili na cestu v ten pravý čas. Od rozcestí turistické chaty Ovčárna nás čekal poslední výstup kolem Petrových kamenů. Kameny samotné již nejsou přístupné veřejnosti. Tento skalní útvar je vysoký 7 metrů a jeho šířka dosahuje 25 m. a je s ním spjata řada pověstí, třeba že při čarodějnických procesech v 17. století byly kameny označovány jako místo čarodějnických sabatů, údajných schůzek čarodějnic s ďáblem.

Na vrcholu hory Vysoká hole byla slíbená „kávička“ s výhledem na Praděd. Odtud jsme již pokračovali dále přes Jesenickou tundru vlnitým terénem až k Jelení studánce, u které je krom vydatného a osvěžujícího pramene zastřešený kamenný útulek pro turisty a lyžaře.

Poslední úsek za Jelení studánkou vede po zelené kolem vrcholů Břidličná, Pecný a Pec, ze kterých je velice krásný výhled a stojí za to si zde udělat malou přestávku. Stejně tak doporučujeme zastavit se na nedalekých Ztracených kamemech na které narazíte cestou.

Pokud nepočítáme pohled na talíř v motorestu pod kopcem, byl to pro nás, po tomto dvoudenním putování, asi poslední nádherný výhled. Do sedla Skřítek nám zbývalo pouhých cca 3 km z kopce, tak to velice rychle uteklo. V motorestu, který se nachází přímo u autobusových zastávek jsme se slavnostně občerstvili a počkali na autobus, který nás odveze zpět k našemu automobilu.

Celou trasu naleznete pod článkem a určitě tuto hřebenovku můžeme doporučit i méně zdatnějším turistům. Během našeho dvoudenního putování jsme potkali spoustu zajímavých a stejně naladěných lidí a některé jsem opravdu obdivovala a měli můj respekt. Bylo hezké pozorovat, jak lidé v horách v kontrastu s lidmi ve městě dokáží být usměvaví, komunikativní a když je potřeba, tak nápomocní.

načítám mapu - prosím čekejte...

km | stáhnout soubor GPX stáhnout soubor GPX
Vlaková zastávka: 50.193358, 17.063591
Chata Jiřího na Šeráku: 50.187423, 17.108588
Šerák 1351 m.n.m.: 50.185280, 17.106700
Keprník 1423 m.m.m.: 50.170412, 17.116785
Vřesová studánka: 50.145336, 17.134337
Červená Hora 1337 m.n.m.: 50.144099, 17.137020
Červenohorské sedlo: 50.124967, 17.154465
Švýcárna: 50.101616, 17.214160
Praděd 1491 m.n.m.: 50.083024, 17.230972
Ovčárna: 50.070803, 17.238579
Petrovy kameny: 50.065569, 17.234588
Vysoká hole 1464 m.n.m.: 50.058103, 17.230210
Jelení studánka: 50.034347, 17.198753
Skřítek: 49.998761, 17.154036
Skřítek - Konec: 49.999367, 17.155344
Studánka a kaple: 50.184586, 17.072516
Restaurace: 50.125393, 17.153165
Odpočívadlo Skalní tabule: 50.113723, 17.172644
Rozcestí U výrovky: 50.111113, 17.181924
Malý Děd: 50.101369, 17.221492
Jelení hřbet: 50.039172, 17.200077
Poztrácené kameny: 50.015991, 17.174885
Pecný: 50.021958, 17.181584

Tohle se může hodit:

Doporučujeme přibalit: pevnou obuv (opravdu nejdeme na hrad), pláštěnku (v horách se může rychle měnit počasí), opalovací krém (vlastní zkušenost :D).

  • Auto jsme nechali na parkovisšti u Penny v Šumperku
  • Vlakem/Autobusem do Ramzové

-> První den na Švýcárnu (cca 23km)

  • 500,-/os/noc – se snídaní
  • 100,- příplatek o víkendu
  • 100,- pes (pokud máte)
  • dobré rezervovat předem

Cestou lze doplňovat vodu ve studánkách. Najíst se dá na Chatě Jiřího, na Červenohorském sedle, Švýcárně nebo z vlastních zásob.

-> Druhý den přes vrchol Vysoká hole do Skřítek (cca 20km)

Vodu doplníme na Švýcárně a poté cestou, opět potkáme několik studánek.

Najíst se můžeme na Pradědu, Ovčárně, na konci treku Na Skřítku nebo z vlastních zásob.

My si cestou vařili na vařiči a tak jsme tím ušetřili spoustu místa v batohu. Jen jsme museli častěji doplňovat zásoby vody.

 

  • Ze skřítek autobusem zpět do Šumperka.
  • Pozor na jízdní řád, doporučuji předem naplánovat, nám poslední autobus zpět jel v 16:50.
Žádné komentáře

Napsat komentář

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.