Myšlenka podniknout vícedenní trek se v nás rodila už pár let, nikdy jsme ale nenašli čas a odvahu do toho po hlavě skočit. Když jsme nedávno četli čánek s touto tématikou, jen jsme na sebe mrkli a bylo rozhodnuto, jede se na trek…

Bylo to pro nás dva něco jiného a tak jsme se těšili na nová dobrodružství. Shodli jsme se na tom, že bude nejlepší vyrazit na hřebenovku Hrubého Jeseníku a protože milujeme hory a nekonečné výhledy do krajiny, tak to do sebe nádherně zapadalo. Spoustu míst jsme znali z našich předchozích návštěv, ale když si to všechno projdete ve dvou dnech, je to ještě mnohem silnější zážitek.

1 den

Auto jsme nechali v Šumperku a odtud vyrazili do Ramzové. Cesta trvala cca 1,5 hodiny a my už se nemohli dočkat až tam dorazíme. Angee nám klasicky celou cestu propištěla, naštěstí to ostaním cesujícím nevadilo 🙂 . Do Ramzové společně s námi dorazila slušná dávka, jak my říkáme, svátečních turistů, počkali jsme až se davy rozplynou a vyrazili po červené vzhůru na Černavu. Cestou vzhůru jsme se zastavili u pramene Dobré vody s kapličkou, která se nachází ve svahu. Na Černavě se mimo jiné nachází i mezi-stanice lanovky na Šerák a ocelová socha kamzíka v nadživotní velikosti.

Socha společně s výhledem vytvářela magickou atmosféru, udělali jsme tedy pár fotek a vyrazili na Šerák. Cestou se nám otevírali nádherné pohledy do údolí.

Tyhle výhledy jsou super záležitostí, když už náhodou v kopci nemůžete popadnout dech, můžete se opřít o strom a dělat, že se kocháte 😀

Pod vrcholem stojí od roku 1888 horská Jiřího chata a meteorologická stanice. Pokud vám při výstupu do kopce vyhládne, tak zde si můžete doplnit energii. Další příležitost se naskytne až za 12 km vzdáleném Červenohorském sedle. My měli vlastní jídlo, tak že jsme vytáhli vařič a dali si na posilněnou lehký, ale přesto vydatný oběd. Určitě je dobré nepodcenit doplňování energie a tekutin.

Cestou na Keprník nás míjel běžec se psem, fenkou, která se shodou okolností také jmenovala Angee. Byla i stejné trdlo jako ta naše chlupatice, tak jsme je nechali ať si spolu pořádně pohrají. Zatím co holky předváděly akrobatické kousky, my si s pánem vyměnili pár hezkých zážitků z cest.

Z rozcestí Pod Keprníkem už to bylo na vrchol co by kamenem dohodil a tak jsme rychle vyrazili než začně pršet. V dálce už bylo vidět, že se k nám něco malého žene. Keprník je nejvyšším místem severní části Jeseníků a vrchol hory je tvořený svorovými skálami a horskými loukami. Místo je to opravdu nádherné a a také jedno z nejdéle chráněných území u nás! První rezervace na ochranu horských smrčin a rašelinišť zde byla vyhlášena již Lichtenštejny roku 1903.

To jsme samozřejmě nevěděli, ale právě si to přečetli 🙂

Jen se Adélce povedlo namačkat pár snímků, nahrnul se dav turistů a začalo pokapávat, tak jsme se vydali dále na táhlý hřeben Červené hory. Cestou se už spustil silný déšť a tak přišel čas na naše nové pláštěnky. Znáte to, jen co jsme si je navlékli, přestalo pršet 😀 , kdyby to tak fungovalo se vším…

Hora je pokryta porosty kleče a nízkých smrčků vystupujících z řad menších skalek a balvanů. Na vrcholu naleznete zajímavý útvar skalní okno, které je vytvořeno ze dvou sesutých bloků a kousek pod vrcholem se nachází Vřesová studánka se zázračnou léčivou vodou a poutní kaplí.

Zde se lze dočasně schovat před nepříznivým počasím. Nám se cestou ke studánce počasí umoudřilo, tak jsme se jen osvěžili a pokračovali dále na Červenohorské sedlo. Zde se můžete občerstvit v místní restauraci. My měli v plánu další zastávku až v přístřešku Skalní tabule, ke kterému jsme dorazili po modré turistické značce. Byl to ten pravý čas na něco k jídlu, protože nás čekalo ještě jedno nepříjemné stoupání z Malého na Velký jezerník.

Na rozcestí „U výrovky“ jsme přešli na červenou turistickou stezku a pokračovali dále na Malý jezerník. Opravdu kouzelné místo, kterému zapadající slunce ještě přidalo na kráse. Vrcholové slatě zdobí několik rašeliništních jezírek mezi nimiž vede chodník po dřevěných lávkách. Určitě jejich doporučujeme návštěvu nevynechat. Před námi byl poslední dnešní kopec a tak jsme posbírali poslední síly a pustili se do toho..Síly docházeli, ale po celém dni na horském slunci a takovém členitém trénu to člověka zmůže.

Z vrcholu hory už to byl jen kousek do dnešního cíle, jimž byla turistická chata pod horou Malý děd – Švýcárna. Zde jsme měli dopředu zarezervované a zaplacené ubytování (doporučujeme). Na chatě jsme si původně chtěli opět uvařit z vlastních zásob, ale jídlo zde vypadalo tak dobře, že jsme nakonec pojedli v místní restauraci. Na sklonku dne jsme sedli ke zvoničce před chatou a kochali se pohledem do nádherně zabarvené krajiny. Vzhledem k tomu, že to pro nás bylo takové „poprvé“, ocenili jsme teplou sprchu a pohodlný nocleh.

2 den

Ani se nám pořádně nestihli slepit víčka a už bylo ráno. Měli jsme trošku obavy, jak se budeme po včerejších 23km v terénu cítit, ale až na mírnou bolest zad to bylo nad naše očekávání. Vyrazili jsme tedy na snídani, než nám to všichni sežerou 😀

Snídaně byla formou bufetu – švédských stolů. Myslíme si, že by si zde dokázal skoro každý vybrat něco co mu chutná. Posilněni vyrážíme směrem na Praděd. Cestu je bohužel nutné absolvovat po asfaltu a to jak na Praděd, tak dále na rozcestí u Ovčárny. Na nejvyšší horu Hrubého Jeseníku jsme dorazili kolem deváté hodiny což bylo parádní, protože jsme se tak vyhnuli běžným davům turistů. Potkali jsme tady jen pár lidí, ale většina z nich zde byla ubytována.

Při sestupu už nás míjeli velké hloučky svátečních turistů, kteří vyráželi z autobusové zastávky pod Ovčárnou, vyrazili jsme tedy na cestu v ten pravý čas. Od rozcestí turistické chaty Ovčárna nás čekal poslední (už menší) výstup kolem Petrových kamenů. Bohužel už nejsou přístupné veřejnosti, ale protože je to jedna z nejcennějších botanických lokalit v ČR, tak je jasné, že by se to tu všechno pošlapalo. Tento skalní útvar je vysoký 7 metrů a jeho šířka dosahuje 25 m.

Na vrcholu hory Vysoká hole byla slíbená „kávička“ s výhledem na Praděd. Odtud jsme již pokračovali dále přes Jesenickou tundru vlnitým terénem až k Jelení studánce, u které je krom vydatného a osvěžujícího pramene zastřešený kamenný útulek pro turisty a lyžaře.

Cestou si Angee užila bahenní lázen v mistní kaluži, proto jsme se u Jelení studánky zdrželi poněkud déle 😀

Poslední úsek za Jelení studánkou vedl po zelené kolem vrcholů Břidličná, Pecný a Pec, ze kterých je velice krásný výhled a stojí za to si zde udělat malou přestávku. Stejně tak doporučujeme zastavit se na nedalekých Ztracených kamemech na které narazíte cestou.

Pokud nepočítáme pohled na talíř v motorestu pod kopcem, byl to pro nás, po tomto dvoudenním putování, asi poslední nádherný výhled. Do sedla Skřítek nám zbývalo pouhých cca 3 km z kopce, tak to velice rychle uteklo. V motorestu, který se nachází přímo u autobusových zastávek jsme se slavnostně občerstvili a počkali na autobus, který nás odvezl zpět do Šumperka.

Celou trasu naleznete pod článkem a určitě tuto hřebenovku můžeme doporučit i méně zdatnějším turistům. Během našeho dvoudenního putování jsme potkali spoustu zajímavých a stejně naladěných lidí a některé jsem opravdu obdivovali a měli můj respekt. Bylo hezké pozorovat, jak lidé v horách v kontrastu s lidmi ve městě dokáží být usměvaví, komunikativní a když je potřeba, tak nápomocní.

Tohle se může hodit:

Doporučujeme přibalit: pevnou obuv (opravdu nejdeme na hrad), pláštěnku (v horách se může rychle měnit počasí), opalovací krém (vlastní zkušenost :D).

  • Auto jsme nechali na parkovisšti u Penny v Šumperku
  • Vlakem/Autobusem do Ramzové

-> První den na Švýcárnu (cca 23km)

  • 500,-/os/noc – se snídaní
  • 100,- příplatek o víkendu
  • 100,- pes (pokud máte)
  • dobré rezervovat předem

Cestou lze doplňovat vodu ve studánkách. Najíst se dá na Chatě Jiřího, na Červenohorském sedle, Švýcárně nebo z vlastních zásob.

-> Druhý den přes vrchol Vysoká hole do Skřítek (cca 20km)

Vodu doplníme na Švýcárně a poté cestou, opět potkáme několik studánek.

Najíst se můžeme na Pradědu, Ovčárně, na konci treku Na Skřítku nebo z vlastních zásob.

My si cestou vařili na vařiči a tak jsme tím ušetřili spoustu místa v batohu. Jen jsme museli častěji doplňovat zásoby vody.

 

  • Ze skřítek autobusem zpět do Šumperka.
  • Pozor na jízdní řád, doporučuji předem naplánovat, nám poslední autobus zpět jel v 16:50.

Žádné komentáře

Napsat komentář

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.