Loader

[vc_row css_animation="" row_type="row" use_row_as_full_screen_section="no" type="full_width" angled_section="no" text_align="left" background_image_as_pattern="without_pattern"][vc_column][rev_slider alias="prispevky"][vc_empty_space][/vc_column][/vc_row][vc_row css_animation="" row_type="row" use_row_as_full_screen_section="no" type="full_width" angled_section="no" text_align="left" background_image_as_pattern="without_pattern"][vc_column][vc_column_text]

Sportování všeobecně miluji, ale pokud by mě někdo před půl rokem řekl, že se z běhání stane moje vášeň a budu chtít běhat závodně tak si budu myslet, že ten člověk není normální :)

Je to tak, běh byl vždy moje slabá stránka. Nesnášela jsem ho od základní školy, kde nás nutili běhat, ale nikdy nám neukázali správnou techniku běhání a především i dýchání. Měla jsem vždy problém uběhnout 1 km v kuse, byla jsem vždy hodně zadýchaná, píchalo mě v boku a tak celkově jsem se u tohoto sportu necítila dobře. Minulý rok v létě jsem se nechala přemluvit k závodu rainbownrun, který jsem pojala spíše jako legraci. Užívali jsme si všude přítomných barviček a celou trasu spíše pojali procházkou prokládanou během.

Od toho závodu mě pořád v hlavě ležela myšlenka jak je možné, že tolik lidí dokáže běhat a já to nedokážu. V čem jsou oni lepší než já? Fyzičku mám docela dobrou tak proč to nejde? Toto byli otázky, které mě neustále obklopovali a donutili k tomu, abych začala hledat odpovědi.